Shakespeare, William: XXV. Sonet (XXV. Sonnet in Czech)

Let those who are in favour with their stars
Of public honour and proud titles boast,
Whilst I, whom fortune of such triumph bars
Unlook'd for joy in that I honour most.

Great princes' favourites their fair leaves spread
But as the marigold at the sun's eye,
And in themselves their pride lies buried,
For at a frown they in their glory die.

The painful warrior famoused for fight,
After a thousand victories once foiled,
Is from the book of honour razed quite,
And all the rest forgot for which he toiled:

   Then happy I, that love and am beloved,
   Where I may not remove nor be removed.

Všichni, jichž hvězdy vzhůru stoupají,
ať slávou poct se pýří, okázale,
štestěna zapírá mne, potají,
těším se za své kýžené, byť malé.

Pod princů protekcí, ať listy čeří,
jak Měsíčky jen, proti slunce zoru;
náhrobky pýchy pouhé, tací, kteří
zmračením sejdou, náhle, bezesporu.

Válečník, rmutný, boji proslaven,
po tísíc bitvách napoprvé sražen,
je z knihy chrabrých smazán, vyplaven,
vše zapomenuto, zač býval vážen:

    Šťastnější já, miluji, milují,
    neodbývám, mne nedbývají.