Shakespeare, William: XX. Sonet (XX. Sonnet in Czech)

A woman's face with nature's own hand painted,
Hast thou, the master mistress of my passion;
A woman's gentle heart, but not acquainted
With shifting change, as is false women's fashion:

An eye more bright than theirs, less false in rolling,
Gilding the object whereupon it gazeth;
A man in hue all hues in his controlling,
Which steals men's eyes and women's souls amazeth.

And for a woman wert thou first created;
Till Nature, as she wrought thee, fell a-doting,
And by addition me of thee defeated,
By adding one thing to my purpose nothing.

  But since she prick'd thee out for women's pleasure
  Mine be thy love and thy love's use their treasure.

Tvář ženy, malbu od přírody samé
máš, co je Vůdčí Vládkyně mých vášní,
ženy máš srdce něžné, ne co klame,
nestálé, těkavé, tak ženám zvláštní.

Oko nad jejich jas, míň kol se stáčí:
Zlatíš vše, na co pohled zaměřuješ,
odstínem muž, Odstíny přejinačíš
ber mužům zrak, duše žen oslňuješ,

pro ženu tys byl nejdřív utvořen,
než příroda, tě stvoříc, s potěšením
dodala, čímž ode mne odvržen,
máš navíc to, co pro mne ničím není.

    Když vypíchla tě ženám k libosti
    mě rád měj, jim pokládej radosti.