Shakespeare, William: XLVII. Sonet (XLVII. Sonnet in Czech)

Betwixt mine eye and heart a league is took,
And each doth good turns now unto the other,
When that mine eye is famished for a look,
Or heart in love with sighs himself doth smother;

With my love's picture then my eye doth feast,
And to the painted banquet bids my heart:
Another time mine eye is my heart's guest,
And in his thoughts of love doth share a part.

So either by thy picture or my love,
Thy self away, art present still with me,
For thou not farther than my thoughts canst move,
And I am still with them, and they with thee.

   Or if they sleep, thy picture in my sight
   Awakes my heart, to heart's and eye's delight.

Zrak, se srdcem, příměří uzavřel,
a jeden druhému vstříc vychází,
když prahne zrak, aby se zahleděl,
nebo, když srdce vzdechy uchází;

když oko sytí obraz, lásky mé,
k hostině barev, srdce přizve si:
A jindy, srdce, oko zase zve,
přisednout k lásky stolu poprosí.

Ať skrze obraz, nebo lásky vzdych,
chybíš mi, přesto stále se mnou jseš,
nemůžeš vzdálit se od úvah mých,
a já jsem s nimi, ony s tebou též.

    A pokud spí, tvůj obraz v zraku mém
    probouzí srdce, k jejich radostem.