Shakespeare, William: IV. Sonet (IV. Sonnet in Czech)

Unthrifty loveliness, why dost thou spend 
Upon thyself thy beauty's legacy? 
Nature's bequest gives nothing but doth lend,
And being frank she lends to those are free. 

Then, beauteous niggard, why dost thou abuse 
The bounteous largess given thee to give? 
Profitless usurer, why dost thou use 
So great a sum of sums, yet canst not live?

For having traffic with thyself alone, 
Thou of thyself thy sweet self dost deceive.
Then how, when nature calls thee to be gone, 
What acceptable audit canst thou leave? 

   Thy unused beauty must be tomb'd with thee, 
   Which, used, lives th' executor to be.

Hleď do zrcadla svého, tváří v tvář,
další tvář stvořit má, ať dál se skví,
čerstvý stav zachytit, než kalendář
oklame svět, odepře mateřství.

Která je sličná tak, že odřekne
úrodu tvého hospodaření?
Který do sebechval se zahlédne,
až pohřbí posloupností stváření?

Jsi obraz matky své, ta skrze něj
vzpomíná Duben svých krás rozkvetu,
skrz průzory tak, navěk, zachovej
navzdory vráskám, zlato rozletu.

    Žiješ-li v zapomnění pustině,
    tvůj Obraz s tebou zemře, jedině.