Bacon, Sir Francis: Život člověčí (The Life of Man in Czech)

The World's a bubble, and the Life of Man
             Less than a span :
In his conception wretched, from the womb
             So to the tomb ;
Curst from his cradle, and brought up to years
             With cares and fears.
Who then to frail mortality shall trust,
But limns on water, or but writes in dust.
 
Yet whilst with sorrow here we live opprest,
             What life is best ?
Courts are but only superficial schools
             To dandle fools :
The rural parts are turn'd into a den
             Of savage men :
And where's a city from foul vice so free,
But may be term'd the worst of all the three ?
 
Domestic cares afflict the husband's bed,
             Or pains his head :
Those that live single, take it for a curse,
             Or do things worse :
Some would have children : those that have them, moan
             Or wish them gone :
What is it, then, to have, or have no wife,
But single thraldom, or a double strife ?
 
Our own affections still at home to please
             Is a disease :
To cross the seas to any foreign soil,
             Peril and toil :
Wars with their noise affright us ;  when they cease,
             We are worse in peace : –
What then remains, but that we still should cry
For being born, or, being born, to die ?

SVĚT bublinou je, život člověčí
            píď nepředčí:
V podstatě ubohý, od kolébky
            až do hrobky;
Od mládí zatracen, k dospívání
            do trápení.
Kdo vetché smrtelnosti uvěří,
vodu či prach jen psaným rozčeří.

Však pokud život sklíčený má být,
            jak jen jej žít?
U dvora je vše povrchnosti um,
            past hlupákům;
Odlehlý venkov skýtá doupě, skrýš,
zlotřilců říš;
A kde je město bez neřesti vší,
že není ze všech tří to nejhorší?

Domácí strast má manžel v loži dál,
            či v hlavě žal;
Kdo je sám, má svůj stav za prokletí,
            byť záletí;
Někdo chce děti; kdo je má chce mít
            od dětí klid:
Je mít či nemít ženu lepší dar,
samoty břemeno, či ve dvou svár?

Svým zálibám se doma věnovat
            je nemoc snad;
Do světa vyrazit přes moře hrůz,
            je dřiny kus;
Válečný ryk nás děsí; po něm, hned,
            mír vrší běd:
Co zbývá nám, než k plačtivosti sklon,
za zrození, či po zrození skon?