The page of Ady Endre, Czech biography
Biography
(22.11.1877, Érdmindszent - 27.1.1919, Budapešť)Patří mezi největší postavy maďarské poezie XX. století, výrazný obroditel domácí lyriky, významný společensko-politický myslitel počátku století. Pocházel ze zchudlé šlechtické rodiny. V letech 1896-98 v Debrecíně studoval v práva. Tehdy byly publikovány v místních novinách jeho první básně a fejetony. Přerušil svá studia a začal pracovat jako novinář, brzo vydal svou první básnickou sbírku.
V roce 1900 se odstěhoval do Nagyváradu, kde získal místo v časopise Szabadság (Svoboda), později se stal redaktorem Nagyváradi Napló (Nagyváradský deník). Pro jeho články kritizující anachronistický a konzervativní společenský řád monarchie byl obžalován a odsouzen na tři dny vězení. V Nagyvárad se seznámil se svou první velkou láskou, Adélou Brüll, která se v jeho básních objevuje jako Léda.
V roce 1904 se přestěhoval do Paříže, kde pracoval jako zpravodaj několika maďarských novin. Za rok se vrátil, a pracoval u Budapesti Napló (Budapešťský deník). V té době vydaná třetí sbírka básní pod názvem "Nové básně" (Új versek) vyvolala velkou pozornost, básnictví Adyho tehdy již bylo předmětem diskusí ve společenském životě. Brzo se opět vrátil na rok do Paříže, a od té doby pravidelně část roku strávil v Paříži.
Stal se vůdčím básníkem časopisu Nyugatu (Západ), který byl neprogresivnějším literárním časopisem své doby. V těchto letech se stal dominantní postavou buržoazně demokratické opozice, patřil mezi několik málo činitelů, kteří od počátku odmítali účast Maďarska v I. světové válce. Vstoupil do lóže svobodných zednářů a měl dobré styky také se sociálně demokratickými kruhy.
Onemocněl syfilidou a nikdy se již neuzdravil. V roce 1915 se oženil s Bertou Boncza - říkal jí Csinszka.
Vítězstvím "chryzantémové" revoluce po letech odmítání ho uznávají i vládní místa. Ady vnesl do maďarské poezie symbolizmus, jeho lyrická díla měla mimořádný vliv na další generace básníků. Se svým politickým světonázorem zformulovaných se svých dílech patřil k té buržoazně demokratické skupině, která odmítala nacionalizmus a širokým uplatněním politických práv chtěla odstranit nespravedlnosti ve společnosti.
Mezi jeho nejznámější básně patří "Vnuk Györgye Dózsy" (Dózsa György unokája), "Jestřábí svatba na spadaném listí" (Héja-nász az avaron), "Vzkaz na rozloučenou" (Elbocsátó szép üzenet), "Podzim zavítal do Paříže" (Párisban járt az ősz), "Oči Tvé mi zůstaly" (Őrizem a szemed), "Maďarský úhor" (A magyar Ugaron), "Boj s magnátem" (Harc a Nagyúrral).