Ez az oldal sütiket használ

A portál felületén sütiket (cookies) használ, vagyis a rendszer adatokat tárol az Ön böngészőjében. A sütik személyek azonosítására nem alkalmasak, szolgáltatásaink biztosításához szükségesek. Az oldal használatával Ön beleegyezik a sütik használatába.

Hírek

Seifert, Jaroslav: Bach Concerto (Bachův koncert Angol nyelven)

Seifert, Jaroslav portréja

Vissza a fordító lapjára

Bachův koncert (Cseh)

Nikdy jsem zrána dlouho nevyspával,

probouzely mě ranní tramvaje

a často i vlastní verše.

Vytáhly mě z peřin za vlasy,

přivlekly k židli,

a sotva jsem si promnul oči,

donutily mě psát.

 

Připoután sladkou slinou

ke rtům jedinečné chvíle,

na spásu bídné duše své

jsem nemyslil,

a místo věčného blaženství

toužil jsem po rychlém okamžiku

prchavé rozkoše.

 

Marně mě zvony zvedaly ze země,

držel jsem se jí zuby nehty.

Byla plna vůní

a dráždivých tajemství.

Když jsem se v noci podíval na nebe,

nebe jsem nehledal.

Spíš jsem se děsil černých děr

někde na konci vesmíru,

které jsou ještě strašnější

než samo peklo.

 

Zaslechl jsem však zvuky cembala.

Byl to koncert

Johanna Sebastiana Bacha

pro hoboj, cembalo a smyčce.

Odkud zazníval – to nevím.

Ale ze země to nebylo.

 

Ačkoliv jsem neokusil vína,

trochu jsem vrávoral

a musil jsem se zachytit

vlastního stínu.



FeltöltőP. T.
Az idézet forrásaBýti básníkem/ To Be A Poet (1983)

Bach Concerto (Angol)

I never slept late in the morning,

the early trams would wake me,

and often my own verses.

They pulled me out of bed by my hair,

dragged me to my table,

and as soon as I'd rubbed my eyes

they made me write.

 

Bound by sweet saliva

to the lips of a unique moment,

I gave no thought

to the salvation of my miserable soul,

and instead of eternal bliss

I longed for a quick instant

of fleeting pleasure.

 

In vain did the bells try to lift me up:

I clung to the ground with tooth and nail.

It was full of fragrance

and exciting mysteries.

And when I gazed at the sky at night

I did not seek the heavens.

I was more afraid of the black holes

somewhere on the edge of the universe,

they are more terrible still

than hell itself.

 

But I caught the sound of a harpsichord.

It was a concerto

for oboe, harpsichord and strings

by Johann Sebastian Bach.

From where it came from I do not know.

But clearly not from earth.

 

Although I had not drunk any wine

I swayed a little

and had to steady myself with

my own shadow.



FeltöltőP. T.
Az idézet forrásahttp://buraburador.blogspot.hu

minimap