Ez az oldal sütiket használ

A portál felületén sütiket (cookies) használ, vagyis a rendszer adatokat tárol az Ön böngészőjében. A sütik személyek azonosítására nem alkalmasak, szolgáltatásaink biztosításához szükségesek. Az oldal használatával Ön beleegyezik a sütik használatába.

Hírek

Neruda, Jan: Oward! (Jen dál! Angol nyelven)

Neruda, Jan portréja

Jen dál! (Cseh)

Z bouřného času jsme se narodili
a krok za krokem v bouřných mračnech jdem
vstříc hrdě vznešenému svému cíli,
šíj kloníce jen před svým národem.
My věděli, co na nás cestou čeká;
byť hrom však bil a mráz nám v kosti vál –
toť jenom česká hudba odevěká,
my při ní půjdem k předu – dál, jen dál!

S tím národem, jenž je tak čistý, jasný,
jak byl by z rukou božích vyšel dnes;
jenž dosud v prsou nese idól žasný,
byť byl i před věky již za něj kles'!
Za volnost lidskou – v nás kdys rozekvetla! –
dnes stojí Čech, jak druhdy za ni stál:
ta myšlénka, která nás ve hrob smetla,
zas k slávě vznese nás – jen dál, jen dál!

Jen dál! Čas nový nové chce mít činy,
den nový vzešel k nové práci nám,
jeť sláva otcův krásný šperk pro syny –
však kdo chceš ctěn být, dobuď cti si sám!
Kde přítomnost jak dítě pozastesklá,
vše dávná sláva, byť v ní démant hrál,
je za korábem jenom brázda lesklá –
napněte lana – vzhůru plachty – dál!

Pryč se vzdechy, již umlkněte, rety,
že přízeň doby není jasna tak!
což růže neotvírá svoje květy,
když mezi ní a sluncem rozstřen mrak?
Pryč s klímotem již u kormidla lodi:
kdo chvíli stál, již stojí opodál,
den žádný dvakráte se nenarodí,
čin dvakrát nezraje – jen dál, jen dál!

Nám slunce jako jiným skráně zdobí,
nám po noci jak jiným vzchází den,
jsme jako jiní syny velké doby –
ta žádá však si celých mužů jen!
Pojď sem, pojď sem, ty milounký náš hosti,
by truchlý rej náš plesem zas se zdál,
ty zlatá naděj, smavá troufalosti,
nes prapor náš, my s jásotem jdem dál!

My nevíme, co budoucnost nám chová –
však ještě žije českých bitev bůh,
a pro vítězství veliká a nová
je dosud širý dost ten český luh!
A chce-li bůh snad dát kdys nové seče –
nám stačí hlas husitský na chorál,
dost v zemi železa na dobré meče,
i v krvi železo – jen dál, jen dál!

Ach hleďme pilně ke korábu svému,
jsme jeho planky, hřeb jsme svěrný v něm,
a věrně, toužně přilneme-li k němu,
zas šťastna záhy bude Česká zem!
Však byť měl Čech již všechno ve svém klínu,
čeho si v nejbujnějších snech svých ždál –
to lidské moře nezná odpočinu,
Ty též ho neznej, stále měj se k činu,
dál, Národe náš drahý, věčně dál!



FeltöltőRépás Norbert
Az idézet forrásahttp://www.psanci.cz/literatura_dilo.php?id=275

Oward! (Angol)

Born out of stormy times we have awoken,
and step by step in storm clouds go to meet
proudly our lofty goal, our backs unbroken,
unbowed, except compatriots to greet.
We knew what strife to cross our path was waiting;
although the thunder roared, as frost gnawed bone –
such ancient Czech refrains, and unabating,
are music to stride forward to – go on!

Forth with our nation, which so pure, clear gazing,
is as if from God’s hands set forth, and blessed;
to this day in its breast that ideal blazing,
for which, in times gone by, it was oppressed!
For human freedom – which in us once flourished! –
stand Czechs today, as each has ever done:
that very thought, which grave-ward had us banished,
shall lift us up to glory – onward, on!

Onward! New times behove new actions. Morning
has risen for new toil, fresh day returned,
the glory of the fathers, sons adorning –
if accolades you seek, let yours be earned!
Where present day is like a child now pining,
for glory past, its every precious stone,
albeit the wake behind the ship lies shining –
pull taut the rigging – raise the sail – go on!

Enough of sighs, be still, ye lips objecting
to the times far from bright ahead, in shroud!
Does not the rose its petals spread, prospecting
for the sun, past the interloping cloud?
Away with dozing at the helm, steer steady:
bystanders shall be left behind, soon gone,
no day comes twice-reborn around, be ready,
there’s one right time to act – go on, go on!

Like unto others, the sun’s beams are sent us,
for us, just as for them, night turns to day,
we are like other sons of times momentous –
heed the call, let the true men lead the way!
Come here, come here, our visitor, loved dearly,
to make our sombre dance a merry one,
you, golden hope, you jolly boldness, cheery,
carry our flag, with glee we will go on!

What providence may bring our way we’re guessing –
yet the god of Czech battles still has zest,
and for our victories both great and pressing
our homeland field is broad, to well attest!
And if God wills that we should face new battles –
we’ll sing the Hussite chorale on till won,
there’s iron ore, to forge fine swords for chattels,
and iron in the blood – go on, go on!

Oh let us keep our eye on our ship’s bearing,
we are its deck planks, tined and tied within,
and with all fervour we will bond together,
once more the Czech Land’s fortunes to begin!
Though a Czech might achieve all things desired,
and in his wildest dreams all wished upon –
this human sea gives no respite, though tired,
don’t look for rest, keep ever on, inspired



FeltöltőRépás Norbert
Az idézet forrásahttp://www.vzjp.cz/blinks.htm

minimap